Difúze - difuzory

Na rozdíl od absorpce, která je založena na účinném pohlcení (zmaření) akustické energie dopadající zvukové vlny a jejím odstranění z prostředí (samozřejmě s určitou účinností, závislou na frekvenci zvuku, materiálu, velikosti a konstrukci absorbéru) vychází princip difúze ze schopnosti členité prostorové struktury ovlivnit odraz přímé zvukové vlny jejím všesměrným rozptylem do okolí. Akustická vlna, která narazí na povrch difuzoru, se sice odrazí, ale, a to záleží hlavně na konstrukci konkrétního difuzního panelu, rozbije se na více vln, které se odrážejí od povrchu difuzoru v různých směrech a s menší intenzitou nebo (a to u difuzorů s odlišnou hloubkou "šachet") se odráží ode dna těchto šachet s odlišnou fází, na čele difuzoru pak dochází k difrakčním (ohybovým) jevům, které mají za následek šíření odražených vln do celého poloprostoru. Omezení energie odražených vln všesměrovým rozptylem do prostoru a pozměněním jejich fáze výrazně snižuje interakce přímých a odražených zvukových vln. Výsledkem je pak mnohem lepší srozumitelnost a čistota reprodukce v takto ošetřeném poslechovém prostoru.